Zatímco diskuse o vodíku v osobní dopravě utichly, sektor veřejné dopravy (MHD) zažívá v roce 2026 ostrý test. Ústí nad Labem a Most se staly prvními městy, která do běžného provozu nasadila flotily vodíkových autobusů. DataReport získal srovnávací data za prvních šest měsíců, která porovnávají tři technologie: naftu, elektro (baterie) a vodík (palivové články).
Energetická efektivita a dojezd
Hlavním argumentem pro vodík byl dojezd a rychlost plnění. Data potvrzují, že vodíkový autobus ujede na jedno naplnění (cca 35 kg vodíku) průměrně 420 km, což je o 150 km více než průměrný elektrobus v zimních měsících.
- Plnění: Natankování trvá 8–10 minut, což odpovídá logistice naftových vozů. Elektrobusy vyžadují v depu minimálně 3 hodiny na rychlonabíječkách.
- Spotřeba: Průměrná spotřeba se ustálila na 8,2 kg vodíku na 100 km. Při aktuální ceně „zeleného vodíku“ (vyráběného elektrolýzou z OZE) jsou však provozní náklady na kilometr o 45 % vyšší než u nafty.
Ekologická stopa v lokálním kontextu
Z pohledu emisí je výsledek jednoznačný. Vodíková flotila ušetřila v Ústí nad Labem za půl roku přibližně 400 tun CO2. Klíčovým zjištěním je však dopad na hlučnost v centrech měst, která klesla o 6 decibelů. DataReport upozorňuje, že ekonomická smysluplnost vodíku v Česku zatím stojí a padá s evropskými dotacemi. Bez nich by cena jízdného musela vzrůst o 12 Kč na osobu, aby pokryla rozdíl v ceně paliva.
